Dorost: Trenér Hudák hodnotí podzim

NMNM - Povídali jsme si se současným trenérem kategorie U19 Ivanem Hudákem (1973), který v nedohraném podzimu 2020/21 KP Vysočina momentálně drží třetí pozici. Z odehraných osmi zápasů pětkrát kluci vyhráli a jen jednou okusili pocit porážky. Jeho tým nastřílel úctyhodných 41 branek, což znamená průměr na zápas pět gólů. Ivan na střídačce vystupuje velmi klidným až profesorským dojmem, ale i v soukromí je pohodář.

Hráčská kariéra, fotbal začal hrát v 6 letech, ve své rodné vísce Pohledci. Pohledeckému týmu zůstal věrný až do konce své kariéry. Byť měl nabídky odjinud a do vyšších soutěží, fotbal byl pro něj především zábavou a dobrá parta byla nade vše. S odstupem času by asi vše vyhodnotil jinak, ale určitě nelituje, že zůstal. Vztah k domácímu hřišti mu přetrval a nedá na něj dopustit. Položili jsme mu pár otázek, na které upřímně odpověděl.

Trenérská kariéra, jak si se dostal k trénování a sám sebe považuješ za začínajícího trenéra?

Fotbal mě provází celý můj život a je těžké si představit víkend bez přítomnosti na fotbale. Hráčskou kariéru jsem musel ukončit v 35 letech po druhém vážném zranění kolene. A to byl začátek mé trenérské kariéry. Začal jsem u mužstva mužů v Pohledci a poté jsem se ve stejném oddíle věnoval žákům. V tu dobu jsem to dělal, jak jsem nejlépe uměl a když se ohlédnu zpět, tak jsem udělal spoustu chyb, které bych asi teď už neudělal. Jelikož se trénování věnuji už skoro 12 let, za začínajícího trenéra se nepovažuji. I přesto si musím přiznat, že chyby se občas stanou, ale je potřeba se z nich poučit, a tak neustále růst. Trenéra, který na sobě přestane pracovat, to brzy dohoní.

K trénování sis vybral Nové Město, proč právě zde? Jak dlouho, zde ve funkci trenéra působíš?

Upřímně jsem si Nové Město nevybral. Po konci mládežnických týmů v Pohledci, jsem si myslel, že už trénovat nebudu. V tu dobu moji dva kluci přestoupili z Pohledce do Nového Města a těšil jsem se, že se budu chodit jenom dívat. Vydrželo mi to asi dva měsíce, než mě oslovil velký pokušitel Václav Peňáz, jestli bych nešel trénovat do Nového Města. Jeho prosbu jsem vyslyšel, a to že stále trénuji, je především jeho zásluha. Začal jsem u těch nejmenších – mladší přípravky. V tu dobu mě také již zmíněný pokušitel Václav uvrtal do absolvování FAČR trenérské licence C. Zprvu se mi nechtělo, ale nakonec jsem to vyhodnotil, jako obrovský přínos. Absolvování tohoto kurzu mě doslova nakoplo a v tu dobu jsem si začal uvědomovat chyby, které jsem v nevědomosti dělal ve svých začátcích. Po nějakém čase jsem pocítil potřebu se posunout dále, i přes časovou náročnost jsem absolvoval trenérský kurz UEFA licence B. Tento kurz mi ještě více otevřel oči a hlavně jsem získal větší povědomí o tom, jak by měla nejen sportovní, ale i osobnostní výchova sportovce vypadat. Ale jak jsem se už zmínil dříve, tento proces není konečný a je třeba se neustále posouvat i sám. Někdy je to těžké, ale považuji to za nutnost.

Zkus popsat svůj pohled na kategorii U19, z pohledu sportu, je to zřejmě nejnáročnější mládežnické období?

Nejprve musím říct, že z hlediska vývoje trenéra je důležité neustále vnímat to, jak se vyvíjí osobnost sportovce. Tudíž i trenér by měl projít tímto vývojem a poznávat, jak se mění jednak dovednostní, ale i mentální kapacity hráče. Myslím si, že ideální je začít s trénováním u nejmenších a posunovat se po kategoriích dále. Ruku v ruce s tím by se zároveň měl posunovat přístup trenéra. Většinu trenérské kariéry se mi to dařilo až na konec, kdy jsem přeskočil jednu kategorii a skončil v dorostu. Řekl bych, že momentálně je to asi nejtěžší kategorie jednak z důvodu překotného a u každého svěřence jiného mentálního posunu a jednak z velkého věkového rozpětí svěřenců – 4 roky na mládežnickou kategorii je opravdu hodně. Určitě dává smysl rozdělení na mladší a starší dorost. Ke každé kategorii je třeba trošku jiný přístup a skloubit to opravdu není jednoduché. Proto někdo může odcházet z tréninku méně spokojen než ten druhý. Bohužel momentální počty hráčů související se zmenšeným zájmem o fotbal nám rozdělení dorostu na mladší a starší neumožňuje.

Máš představu, co by hráči přicházející z kategorie žáků měli umět, aby vše lépe navázalo?

Představu samozřejmě mám, ale realita je jiná 😊. Tréninkový proces a cíle v zápasech jsou třeba přizpůsobit schopnostem hráčů, jak mentálním, tak dovednostním a ty rozvíjet. Jak už bylo řečeno, každý je jiný. Samozřejmě nejdůležitější v tomto přechodu, je co nejvíce si rozumět s míčem. Kategorie žáků a ještě i kategorie mladšího dorostu je ještě období velkých možností rozvoje míčových dovedností. Co se nenaučí do tohoto věku, už to dohánět budou jenom obtížně.

Jak hodnotíš dosavadní působení svého týmu v přerušené sezoně?

Já nejsem nikdy spokojen 😊. Neustále pracujeme na některých věcech – někdy se nám je daří přenést do zápasu, někdy ne. Ale celkově mohu říci, že mám radost z tréninkové morálky u většiny svěřenců a také mentální proměny některých jedinců k lepšímu. Neříkám, že je to má zásluha, ale je to výsledek dobré atmosféry u týmu a toho, že kluci vzájemně působí jeden na druhého pozitivním způsobem.

Jaký si dáváš vlastně cíl, než kluky předáš dál, do další kategorie?

Všechno jsou spojené nádoby. Pro mě nejdůležitější je, aby kluci fotbal měli rádi a opravdu hráli pro radost. To znamená, že můj cíl je, aby kluci pokračovali dále s fotbalem, i když po dovršení dospělosti se určitě u mnohých priority budou měnit. Fotbal pro radost budou hrát, když se jim bude zápasy dařit zvládat a budou vyhrávat. K tomu ale potřebují mít nějaké dovednosti a morální vlastnosti. S trenérem B-týmu Petrem Follprechtem se snažíme přechod starších hráčů do nejvyšší kategorie, co nejvíce ulehčit. Proto, kdo ze starších kluků chce, má možnosti jednou týdně absolvovat trénink s B-týmem. A pokud Petr nazná, že by se hráč mohl otrkat, na pár minut i v ostrém zápase, může ho na zápas nominovat. Myslím, že to začalo fungovat dobře díky trenérovi rezervy a je jenom na hráčích, zda této možnosti využijí.

Na závěr, jaké jsou trenérské cíle Ivana Hudáka?

V tomto si nekladu žádné konkrétní cíle. Důležité pro mě je, aby trénink kluky bavil a aby v tom viděli smysl. Pokud budou po většinou odcházet z tréninků i ze zápasů spokojení, bude to naplňovat i mě. Také vím, že ne vždy to takto je. Úkol trenéra je, aby to tak bylo co nejčastěji.