Juniorka Vrchoviny předvedla podzimní spanilou jízdu

Nové Město – Naše pozornost zaměříme na naše mladé a perspektivní hráče, kteří momentálně s přehledem vedou A-třídní, východní skupinu B. Po podzimu jsme si dali dostaveníčko s trenérem Petrem Follprechtem (1990). Juniorka z 10 zápasů má výbornou statistiku 8 – 1 – 1, při skóre 38:14 a v tabulce má 25 bodů, když před druhou Želetavou má k dobru 5 bodů. Ale než se pustíme do podzimu, vrátili jsme se o 6 měsíců zpátky.

Trenére, takto našlápnuto jste už měli na jaře, kdy se soutěž předčasně ukončila?

Po zrušení jarní části jsem já i hráči cítili velké zklamání z nedokončené práce v podobě postupu. V přípravě jsme kvalitně trénovali, ale zápasy v přípravě nám moc nevyšli. Nicméně jsem to trochu přičítal právě tomu zklamání z jara.

S čím jste tedy šli s týmem do nové sezony?

Do podzimu jsme vstupovali na hřišti Rapotic, což jsem kvitoval, jelikož utkání tam jsou plná emocí a po bezkrevné přípravě jsme nutně potřebovali v hráčích probudit vášeň a chuť prát se o vítězství. To se nám povedlo a nastartovalo nás to k pěkné sérii. Následovaly dvě okresní derby (Moravec a béčko ZR), které jsme zvládli výsledkově i herně a byl z toho dobrý vstup do soutěže.

Takže se vstupem byl realizační tým spokojen, navíc Vás přizastavily až Počítky v dalším okresním derby?

Další tři utkání jsme absolvovali s ne příliš oblíbenými soupeři (Dukovany, Kouty, Počítky) bylo z toho nakonec 7 bodů. Zvláště výhry v Koutech si velmi cením, jelikož se nám tam dlouhodobě nedařilo a hlavně nelíbilo 😀. Další trojlístek zápasů (Želetava, Budišov, Měřín) nám připravil radost v podobě cenné výhry s kvalitní Želetavou i první prohru v Měříně, kde jsme neproměnili šance a soupeř nás za to v závěru potrestal. Takže jsme hořkost porážky poznali, ale horší jsme rozhodně nebyli. Nicméně nejsme kapela, abychom furt vyhrávali a jednou to přijít asi muselo 🙂.