Marek Bobula | představení trenérů mládeže | 3. díl

NMNM - Patří mezi důležité soukolí novoměstské mládeže. Na starosti má především přípravky, kde nejen trénuje, ale také komunikuje s rodiči, plánuje a řídí zápasový harmonogram. A jak že se dostal ze Slovenska až k nám? To už nám poví sám.

Ahoj Marku, ty vlastně pocházíš ze Slovenska, bydlíš na Odranci, ale pracuješ a šéfuješ přípravkám v NMNM. Můžeš nám blíže popsat cestu, která tě dovedla k nám do města?

Tak, to je skutečně delší příběh, ale když to zkrátím tak jsem už na vysoké škole začal spolupracovat s novoměstskou firmou Racom a domluvil jsem si tady stáž a stipendium. Líbilo se mi hlavně to, že můžu dělat ve vývoji bezdrátové techniky světové úrovně a při tom bydlet v pěkném prostředí malého města, které má co nabídnout rodinám s dětmi. S moji manželkou jsme vždy chtěli mít rodinu a věnovat se hodně dětem. Nechtěli jsme pořád váhat a žít na dvou místech a tak padlo rozhodnutí usadit se v Novém Městě "se vším všudy". No a brzy na to se nám postupně narodili tři skvělí kluci a už to jelo. V roce 2012 jsme si koupili malý domek na krásném místě v Koníkově, který jsme společně opravili. Dnes je to pro nás domov nejen kvůli domečku, ale hlavně proto, že nás místní lidi z Odrance, Koníkova a dalších obcí Věcova přijali mezi sebe a my jsme za to moc vděční a rádi.


Jak si se vůbec k trénování fotbalu dostal?

Myslím, že to bylo někdy v zimě v roce 2012. Nejstaršímu klukovi Adamovi bylo něco přes dva roky a já jsem nevěděl co bychom mohli v sychravém období dělat. Kolega a trenér Rosťa Novotný mi nabídl abychom přišli na trénink přípravek do tělocvičny. Áno, zpětně to zní docela šíleně, jít na trénink přípravek s klukem, kterému ještě nebyli tři. Nám se to ale oběma moc líbilo. Strávili jsme spolu senzační čas. Byli jsme v dětském kolektivu a ještě v pohybu. Tak jsme tam chodili pravidelně a na jaře jsme se přesunuli na fotbalové hřiště. Perfektní! Našel jsem tak skvělý způsob jak být s mým synem, venku a současně být mezi dětmi, hrát si, běhat a užívat si spoustu legrace. Postupně se k nám s Adamem přidali další malí kluci a jejich tátové a my jsme už v ten samý rok založili fotbalovou školičku, která funguje dodnes a je prostorem pro nejmenší děti a jejich rodiče.


Takže předtím si v jiném klubu netrénoval?

Né, fotbal jsem samozřejmě hrával, ale k trénování a trenérskému vzdělání jsem se dostal až tady v Novém Městě.


Co tobě přináší trénování dětí, nebo proč to vlastně děláš?

Jak jsem již částečně řekl, myslím, že trénování bylo pro mně hlavně zpočátku způsob jak trávit společný čas s mými syny a jinými dětmi na hřišti. Zejména fotbalová školička, ve které jsem provázel nejmenší dětičky bezmála deset let, je velice spontánní prostor plný energie a radosti z pohybu. Když jdete mezi tyto nejmenší děti, musíte nechat všechny Vaše dospělácké stresy za bránou hřiště. Děti velice rychle vycítí jak jste na tom a pokud má být trénink zábavou, tak to prostě všechno musíte pustit z hlavy a být pro ně plně přítomen. Tyto nejmenší děti mně hodně naučily a pořád učí a proto se vždy mezi ně těším. Postupem času navíc vidím jak je právě hra a sport důležitý pro jejich zdravý rozvoj a jsem rád, že můžu v této oblasti dětem pomoct.


Ty především zaštituješ celou přípravku (školička, U9, U11), co všechno to vlastně zahrnuje? A máš vůbec ještě čas na trénování?

Ano, přípravky a školičku zastřešují asi tak poslední tři roky. Jsem tam prostě nejdéle😉 . Musím ale říct, že jsem se nikdy jako šéftrenér přípravek necítil. Snažím se dělat co je potřeba a hlavně pomoct kolegům trenérům a trenérkám s organizaci, psaním programu na týden, objednáváním dopravy, dresů, komunikací s rodiči a jednoduše pomoct s tím co je potřeba. No a potom si jdu za odměnu zatrénovat mezi děti 😉.

Poslední dobou si ale čím dál víc uvědomuji jak je důležité nastavení koncepce výchovy mládeže a prostředí, do kterého by mohli jednodušeji naskočit a orientovat se další lidi. Takže na tom bude potřeba také zapracovat.


Přípravka je pro náš klub podhoubí, z kterého čerpají starší kategorie. Jaká je tvoje vlastní filozofie fotbalu nejmladších?

Ve školičce jsem se vždy s trenéry snažil, aby se děti jednoduše zamilovaly do pohybu a samozřejmě do míče. Pokud se to povede, máme splněno. Dítě si pak samo hledá příležitost hrát si s balonem, s rodiči, na zahradě, nebo oslavách.

Momentálně trénuji v kategorii starší přípravky a tady už je to víc o hledání optimální výzvy jak pro dítě, tak pro tým. Zejména to platí v dorazovém ročníku. Důležitá je pro mně vnitřní motivace děti, jejich radost ze hry a času stráveného v kolektivu. Myslím, že v tomto mi je také velice blízký přístup Vaška Peňáze, kdy je fotbal zejména prostředkem k výchově mladých lidí. S Jirkou Janečkem se pak shodují na tom, že pro osobnostní rozvoj jednotlivého dítěte je důležitá vnitřní motivace a nastavení optimální výzvy.


A daří se ti tato filozofie implementovat do tréninků?

Je toho hodně co zlepšovat. Vztah kolektivu a jednotlivce je velice dynamický proces. Každý ročník je jiný, každé dítě je naprostý originál, každý trenér má svou vlastní hlavu a temperament. Něco se daří skloubit, něco ne. Za mně je ale důležitá snaha, chuť a ochota pracovat s dětmi a pro děti.

Co se týče mně, tak já patřím spíše k emotivnější trenérům a tak se musím hlídat, abych zbytečně nepřetěžoval děti mými vlastními emocemi. Nepodléhal stereotypu a také bych rád zlepšil práci s otázkami, zejména s těmi otevřenými.


Marku ty máš tři syny a všichni hrají u nás. Děti se rozhodly samy nebo si je k fotbalu, tím že jsi trenér, popostrčil?

Jak jsem řekl, bylo to spíše vzájemné. Povedlo se mi s každým z mých kluků strávit několik let ve školičce. Tam mně potřebovali asi nejvíce a moc jsme si to tam užili. Upřímně to přeji každému tátovi. Ten čas, kdy je vaším klukům 3, 4 nebo 5 a jste pro ně vším je prostě vzácný.

Dnes hraje nejstarší kluk Adam za starší žáky, Šimon za starší přípravku a Samuel je prvním rokem v mladší přípravce. Jsem jim pořád nablízku, ale už mají všichni své vlastní trenéry.

Na květen plánujeme dny fotbalu pro nové spoluhráčky či spoluhráče ať už přípravek nebo žáků. Řekni nám důvody, proč by se rodiče měli rozhodnout pro fotbal a své ratolesti k nám dovést.

Je toho hodně. Něco jsem už zmínil ale myslím, že kolektivní hra jako je fotbal může dětem nabídnout skutečně hodně. Je to samozřejmě pohyb na čerstvém vzduchu v partě kamarádů, zábava, radost a další emoce. Fotbal, ale praktickým způsobem učí děti tolik potřebnou vytrvalost, zodpovědnost, práci na sobě a pro tým. Učí je pracovat s chybou, unést výhru, ale také se zvednout po prohraném zápase. Nebýt sportu a v mém případě fotbalu, nevím jak bych to své kluky učil.

Chci proto poděkovat všem mým kolegům trenérům a trenérkám za práci a energii, kterou nejen mým dětem dávají. Děkuji také vedení klubu, za jejich práci na tom, že SFK po všechny ty roky funguje a umožňují nám tím práci s dětmi a mládeži.


Marku, my ti děkujeme a doufáme, že se ti podaří přivést co nejvíce nováčků. Kteří se postarají o budoucnost novoměstského fotbalu.


352 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše